Zimní soustředění Rádlo

O víkendu 14.2. až 16.2. jsme pro naše členy VZS skupiny uspořádali již tradiční soustředění s názvem Ledy na Rádle. Tentokrát jsme však chtěli trochu obměnit zaběhlý program, který zůstával po většinu let velmi podobný. A tak jsme kromě obvyklých “evergreenů” jako je teorie a praxe záchrany z ledu a modelové situace první pomoci zařadili na program také jedno překvapení…

Vlastními slovy ho popsala jedna z účastnic, Kačka Pospíšilová:

“V pátek 14.2. v šest hodin večer jsme po určitých, samozřejmě “náhodně” sestavených skupinkách, vyrazili na Rádlo. Asi o hodinu později, když jsme naložili všechny potřebné věci, si každá skupina postupně uvědomila, že naše složení v autě vlastně vůbec nebylo náhodné…

Přijeli jsme k havárii vozidla, které leželo na střeše a ze kterého se kouřilo, uvnitř byli dva zranění – jeden v bezvědomí, druhý s obrovskými bolestmi, a venku na sebe velmi agresivně upozorňovala hysterická řidička z druhého bouraného auta. Modelová situace byla o to věrohodnější, neboť přijeli i hasiči z SDH Rádlo, na modrými majáky a s komplet vybaveným autem. Nebylo to jako “obyčejná” modelovka, myslím že nás to hodně naučilo, jak se zachovat, když se ocitneme u dopravní nehody.”

Další den nás dopoledne čekaly přednášky o záchraně z ledu a následné první pomoci při podchlazení organismu, tzv hypotermii. Odpoledne jsme se všichni těšili na její praktické využití, ale bohužel, počasí nám nepřálo a kvůli nepřítomnosti ledu na vodní ploše jsme museli malinko pozměnit plán.

Odvážlivci (a že jich byla drtivá většina zúčastněných) dostali šanci vyzkoušet si hypotermii v praxi a zaplavat si na koupališti na Rádle. V rámci pozorování účinků hypotermie a první pomoci s ní spojenou jsme si na těch nejvíce promrzlých jedincích vyzkoušeli Hiblerův zábal a u všech jsme pravidelně měřili tělesnou teplotu.

Zahřátí jsme se vraceli do základní školy, kde jsme byli ubytovaní, a po večeři byl ze strany účastníků vznesen požadavek na procházku. Noční výhled na Liberec, Jablonec i Rychnov z rozhledny Císařský kámen na Milířích se tak stal třešničkou na dortu za bezesporu náročným dnem.

Tím však soustředění neskončilo, před námi bylo ještě nedělní dopoledne. To jsme využili k balení, úklidu, ale hlavně přípravě a realizaci modelových situací první pomoci. Zúčastnění si tak vyzkoušeli jak by se zachovali například u pacienta po zásahu elektrickým proudem, který je v bezvědomí a nedýchá (tradiční KPR), či první pomoc při pobodání a “zneškodnění” agresora. Na závěr jsme si všichni dali oběd a pak už hurá domů…